Kůň Převalského
Kuň Převalského je jedním ze tří divokých koní, kteří dali základ všem plemenům koní na celém světě. Je známý také pod domorodým názvem kertag a pro vědu byl popsán jakoEquus przelwaskii, Poljakov 1881. Pro západní svět v roce 1873 objevil ruský cestovatel a přírodovědec, generál Nikolaj Michajlovišč Pržavalskij, v okolí zajsanské pohraniční stanice na kazašsko-čínské hranici. Kůň Převalského je přímým úředkem mongolských, čínských a tibetských plemen koní.
Použití: Poslední zbytky koní Převalského byly v přírodě vyhubeny pravděpodobně v 60. letech 20.století. Druh byl zachráněn chovem v zoologockých zahradách- nemalou zásluhu na to má Zoologická zahrada v Praze, která vede celosvětovou plemennou knihu. V současné době probíhá rozsáhlý program navrácení divokých koní do přírody v aklimatizační Tachin Tal a Národním parku Chustajn Nuruu v Mongolsku.
Vzhled: Kůň Převalského je robustně stavěý, má nápadně velkou, krátkou hlavu se silnými čelistmi, mohutnými zuby a slabě klabonosým profilem. Krk je krátký, silný, plec strná, hrudník široký, kohoutek téměř neznatelný. Krátký hřbet připomíná osly, záď je poměeně slabá. Krátké silné nohy mají poměrně slabé kosti a velká tvrdá kopyta. Hříva a ohon jsou hrubé, nepříliš husté, kštice není vyvinuta. Stojatá hříva vysoká kolem 20 cm je primitivním znakem. Srst má pískově hnědou barvu, někdy s načervenalým nádechem, takže dobře splývá s přírodním prostředdím. Na hřbetě je výrazný "úhoří pruh", nohy jsou tmavé, někdy zebrované.
Charakteristika: Vůči člověku je ve volné přírodě plachý a podezřívavý, v případě ohrožení agresivní. Je velice vytrvalý a houževnatý, jak se patří na divoké koně. Dokáže přežít i na velmi storé pastvě. Je jediným žijícím koněm, který místo 64 chromozonů jich má 66.
Výška v kohoutku: 1, 22- 1, 42 m.
